Naše slavná zahraniční expanze

Na začátku roku 2014 se náš CEO Honza Kuba s Tomem Skácelem (COO) vydali do Bostonu dostat Granton do zahraničí. Přečtěte si, jak na tuto skvělou zkušenost vzpomínají.

T: Celá akce začala v Praze v Ječný, kde jsme obhajovali na Czech Investu náš Granton projekt pro získání grantu. Už tam jsme poznali, že úplně nezapadáme do klasický kategorie firem, který se zabývaly konkrétním produktem či službou jako třeba rozvozem dřeva, nebo IT softwarem. Najednou jsme se objevili my jako konzultanti a už tam nám bylo řečeno, že úplně nepasujeme do škatulky, ale dává jim smysl, co děláme, takže nás do toho programu zařadí.

H: Grant jsme nakonec dostali a jeli jsme do Bostonu (ostatní destinace byly LA, Singapur či Izrael) – což pro mě bylo trošku takové první zklamání, protože zrovna Boston má hlavní zaměření na výzkum a vědu, ale chybí tam trochu ten náš „byznysovej hub“.

Cílem grantu bylo rozšířit působnost naší firmy a pokud možno založit v zahraničí pobočku. Základnu pro tvorbu našeho byznysu jsme měli v Cambridge, konkrétně jsme byli posazeni do činžáku CIC (Cambridge Innovation Center).

První problém byl, že se jednalo o „open space“ – strašný hluk, kde se vůbec nedalo v klidu jednat. Druhá věc bylo to, že jsme se ocitli v americkým prostředí a my moc nevěděli, kam volat a co dělat. Byli tam pro nás akorát domluvení jakýsi konzultanti, kteří nás měli směrovat a radit co a jak – Christa, taková sedmdesátiletá paní a ještě starší, asi pětasedmdesátiletej Robert Gottlieb. Tam byl problém v tom, že si vůbec neuměli poradit s tím, co firma Granton dělá. Furt na mě tlačili a chtěli jasnou prezentaci o tom, co jsou ty naše products a services. Já jsem se jim to mnohokrát snažil vysvětlit a oni se stejně častokrát přesvědčili, že jsem úplně ztracenej případ. (smích)

Navíc my jsme byli tehdy menší firma než dneska. Když jsem řekl, že máme obrat, tehdy to bylo milion a půl dolarů, tak Christě ujelo: „Ha, to tady má každej instalatér!“ Takže nám nalila tzv. čistého vína. Neměl jsem úplně jasnej produkt, který prodávám, mluvil jsem pro ně cizozemskou angličtinou, ačkoliv asi ok angličtinou, ale všichni se tě po chvíli v rámci small talku zeptaj, jestli jsi „from Russia“.

Do toho jsem se pokoušel vytvářet vazby v Bostonu. CIC organizovalo takový setkání. Když pak přijel Tomáš, tak jsme chodili na takový povídání v prostorách MIT. Tam přišel někdo, kdo měl za sebou úspěšný start-up a mluvil o svém životním příběhu a odpovídal následně na otázky. Nejtypičtější otázka vždycky byla:

T+H: WHAT DOES INOVATION MEAN TO YOU? (smích) – prostě takové to klasické řečnění.

H: Czech invest nám potom na květen domluvil prezentaci na eventu o bankovních IT systémech v New Yorku v Českém domě. My tím pádem potřebovali dát dohromady nějakou prezentaci. Konzultant Robert nám dohodil nějakou holku, která si řekla za sedm slidů prezentace 3,5 tisíce dolarů, což jsem řekl, že mi přijde úplně mimo. Na základě téhle neshody jsme se definitivně pohádali s Robertem a tím i skončila spolupráce s týmem Robert + Christa. Nakonec jsem tedy na eventu odprezentoval tu předraženou prezentaci asi před sto lidmi. Z mého pohledu to byla hrozná ostuda.

T: Nebyla to ostuda. Akorát zaprvý, my jsme byli někde na konci toho programu, takže ta audience byla už unavená plus, jak stále zmiňujeme, my jsme úplně nezapadli do konceptu těch firem, který se tam představovaly.

H: To, co jsme si celkově odnesli je, že kdyby si tam chtěl dělat byznys, tak zaprvé bys tam měl založit pobočku a legislativně vyřešit problém s pracovními vízy. A mít opravdu ty peníze na to, tohle udělat i s tím, že o ty peníze přijdeš. Než máš tohle, tak se tam s tebou vůbec nebude nikdo bavit.

Jakmile bychom tohle měli, tak můžeme reálně jít a zkoušet generovat potenciální leady. Tady nastává ale problém, že jsi v prostředí, které neznáš, nenarodil ses do basebalový a basketbalový kultury, nerozumíš přesně významu Super Bowlu, dokud ho nezažiješ. Jediná možnost je mít geniální produkt nebo pak mít vazby, kdy se na někoho napojíš on tě opravdu dotáhne a řekne oni sice mluví jako cizinci, ale fakt jsou dobrý.

T: My jsme jim několikrát opakovali, že děláme pro T-mobile a oni říkali, že to je sice hezký, ale to je v Evropě, tady se to nepočítá. Tady musíte mít prvně nějakej business v Americe a pak se s vámi bude někdo bavit.

H: Přesně, oni vnímaj, že Amerika je ta světovost. Takže když máš namířeno na americkej trh, tak míříš na celej svět. Ty start-upy, který tam jsou maj za cíl právě stát se světovýma. To byl další faktor, na který jsme nebyli připravený, nebyli jsme na to vybavený finančně ani mentálně. Souviselo s tím i to, že já jsem v tý době měl malý děcka doma, ženu a barák. V Čechách mi fungovala docela dobře Granton firma, o tu se mi pomáhal starat Tomáš, a zároveň jsme tam měli klienty a lidi… V Americe jsme neměli nic.

T: Možná bych to ještě dokončil tím, že to finální vystřízlivění a takový to rozhodnutí, že ta Evropa je pro nás bližší a vidíme v tom daleko větší smysl, bylo to, že my jsme se vlastně vrátili z tý Ameriky a byli jsme mírně v depresi. Z toho, že všichni tam v každým nápadu viděli one milion idea a všechno bylo inovation a inovative a všichni nám říkali: „You have a great idea!“, ale nikdo nám nechtěl dát ten byznys.

Poslední záchvěv naděje bylo, když jsme se potom ještě spojili s jedním nabušeným člověkem Glenem, který byl formal senior manager Microsoftu nebo Accenture, a ten nás hrozně povzbuzoval, že v tom vidí smysl, že nám pomůže a že má spoustu kontaktů. Abychom s ním dotáhli nějakou prezentaci a on nás potom představí asi do šesti firem v Silicon Valley. Takže to vypadalo, že se budeme do Ameriky zase vracet. On si z nějakého důvodu začal ale říkat o nějakou rychlou zálohu za tu prezentaci, tak jsme mu ty peníze poslali. Prezentaci, peníze ani Glena jsme už nikdy neviděli.

H: Peníze prostě zmizely – 8 tis. dolarů. Na tom jsme si uvědomili, jak ošemetný a zranitelný jsme vůči tomu velkýmu světu, se kterým nemáme zkušenost. Jednak jsou tam věci, který hned vidíš, že na ně nemáš. To znamená to, že tam nemůžou naši lidi reálně pracovat. Druhá věc je, že jsi v prostředí, kde se lidi žalujou kvůli horkýmu nápoji v kelímku, takže musíš mít ochranu proti všemu.

T: První tvoji zaměstnanci musí být právníci, než vůbec začneš.

H: Přesně tak. Tyhle lidi mají obrovitý hodinový sazby. Čili ty strašně těžko do toho prostředí vůbec vstoupíš a třetí věc je to, s kým se spojíš. Ten Glen je důkaz, jak si můžeš myslet, že jsi našel skvělej kontakt, a přitom se jedná o nějakýho blba, který tě jenom připraví o peníze a nic ti nedá.

Našim verdiktem z toho bylo, že nemá smysl překonávat tyhle mega překážky, místo toho pojďme ten business dělat s tou zkušeností, kterou máme a pojďme ho dělat dobře tady v Čechách. Pojďme ho zkusit dělat případně v Evropský unii, kde padají tyhle formální legislativní bariéry. Po tomto uvážení jsme začali budovat Granton Iron a tu firmu profesionalizovat tady. Řekli jsme si, že je lepší nejprve vybudovat v Čechách tu robustnější organizaci.

1 - 0

Thank You For Your Vote!

Sorry You have Already Voted!

Sdílet

Share on facebook
Share on linkedin

Přečti si další články

Granton slaví narozeniny!

10 let Grantonu – večírek

Ála Když se na začátku roku 2022 sešel náš marketingový tým poprvé, abychom naplánovali dění