Rok 2012 – založení firmy

Granton letos slaví své desáté narozeniny!

K příležitosti tohoto významného jubilea jsme si pro vás připravili možnost nahlédnout za oponu a podívat se tak do zákulisí Grantonu.

Už asi víte (nebo alespoň tušíte), jak to u nás ve firmě chodí, ale jak to vlastně celé začalo a vznikalo? Jaké byly naše největší úspěchy, překážky a výzvy?

Abychom na tyto otázky mohli odpovědět, připravili jsme si pro vás rozhovory s lidmi, kteří měli na formování Grantonu zásadní vliv.

No a kde jinde začít, než právě u zakladatele Grantonu – našeho CEO Honzy Kuby?

10 let, jaký je to pocit?

„Je to super, já každý den, když vstanu, tak cítím obrovské zadostiučinění a pocit vděčnosti, že se ta myšlenka chytla.“

Co byla tvoje motivace, proč ses rozhodl se osamostatnit?

„Mě vždycky štvalo dělat na někoho jiného. Ve velkém korporátu jsem vždy koukal nahoru na lidi v těch šedých oblecích a ta moje práce mi přišla zbytečná a nebavila mě, protože jsem se neidentifikoval s tím, pro koho pracuju. Naopak když jsem měl dobrý šéfy, tak mě to hodně nabíjelo a mohl jsem se od nich učit. Jenže i tihle lidi nakonec často ukázali své skutečné charaktery, a to pro mě pak bylo velké zklamání. Nakonec jsem si uvědomil, že jediné ultimátní řešení je založit vlastní firmu a dělat si věci po svým.“

Věřil sis, že na to máš?

„Jo! (směje se) Já, když teď vidím někoho, kdo začíná s podnikáním v pětadvaceti hned po škole, tak mu strašně držím palce. Možná takový člověk bude i šikovnější než já, ale já bych do toho v tý době bez zkušeností nešel. Já jsem se dostal do bodu, kdy mi bylo čtyřicet a věděl jsem, že to je ten správný moment začít. Řekl jsem si: „Už máš na tachometru dost najeto, už si párkrát dostal přes prsty a párkrát se ti ale i něco podařilo, už víš, jak se ten svět byznysu točí. Zároveň jsi ale dost mladej na to, abys to ještě všechno s energií zvládnul.“

Honzo, ty máš rodinu – manželku a dvě fajn děti, to asi nebylo jednoduché rozhodnutí, opustit stabilní a dobře placenou práci a investovat rodinné úspory do rozjetí vlastního byznysu, ne?

„Je to tak. Byla to dlouho rozvíjená idea, ale hrozně těžko se opouští ta zlatá klec, kdy máš zaměstnání, senior manažerskej plat, služební auto a čekáš na impulz, který přijde. A ten impulz přišel, když jsem viděl, že se něco zvrtlo a měl jsem v podstatě dvě možnosti – vypořádat se s tím, co přišlo v rámci zaměstnání, případně jít pracovat na podobné místo jinam, anebo uskutečnit to, po čem jsem vnitřně toužil už léta… A myslím, že i doma cítili, že je potřeba tuhle moji vášeň uskutečnit.“

Manželka tě podporovala?

„Jo, jo, absolutně! Já mám strašně štěstí, že jsem tam nikdy necítil žádnou nedůvěru… A musím říct, že když jsem zakládal Granton, tak jsem si ani na minutu nepřipouštěl, že by to nefungovalo. Dodnes vlastně nechápu, kde jsem tu odvahu bral, protože v tý době jsem byl ještě vláčenej tím, že žena byla tři týdny v nemocnici a byl to fakt vcelku vážnej stav. Potom se do toho i moje dcera ráno probudila a nemohla se ani postavit na nohy a já s ní byl v Thomayerově nemocnici. Byl jsem bez práce a jen jsem na chodbě nemocnice obvolával lidi (potenciální klienty, pozn. redaktora). Ale hrozně jsem tomu věřil. A přesně tady zafungovalo, že když něčemu věříš a seš o tom bytostně přesvědčenej, tak ti lidi to z tebe vycítí.“

Byl jsi kromě všeho toho nadšení také nervózní?

„Ani ne, já jsem si to začal uvědomovat, až když jsem vyčerpal většinu fondů, který jsem měl a najednou jsem viděl tu realitu a musel začít přemýšlet, jestli máme nějaké rodinné stříbro (smích) nebo jestli mi půjčí kamarádi nebo třeba rodiče. Byl jsem rozhodnutý, že kdyby to do konce roku nevyšlo, tak se začnu zase poohlížet po nějaké práci. Do toho bodu to ale naštěstí nedošlo. V srpnu, když jsem si musel půjčit od kamaráda 300 tisíc na provoz už jsem totiž věděl, že v září dostaneme proplacené služby, které jsme dodávali od června, a tak už jsem ani skepsi nepropadal.“

Proč jméno Granton, má to nějaký příběh?

„Ano, má (úsměv). Já jsem se v té době díval na seriál Panství Downton a tam byl lord Grantham a to mi znělo v uších… A bylo mi sympatický tohle anglický vznešený prostředí…A v tomhle smyslu jsem se pak bavil s bývalým kolegou z Accenture, a ten mi doporučil svou známou, britskou copywriterku, která měla firmičku na vymýšlení firemních názvů. Já jsem se s ní sešel a přednesl jsem jí základní koncept, ale bylo vidět, že na mě moc neměla čas. Asi o týden později mi navrhla několik názvů, z nichž si pamatuji jeden – Specula. Evidentně neodhadla, že by to v českém prostředí mohlo znít jako spekulant a je to tedy dost nepoužitelné. Nehledě na to, že později mi tchýně, která je doktorka, řekla, že je to zároveň název pro gynekologické zrcátko. A tak jsem si řekl, že do rukou takovýchto expertů se nemůžu dát. A když jsem už opravdu potřeboval na další den jméno a seděl nad seznamem, vytvořil jsem kombinací slov Grantham a Downton finální název Granton“

Co byly největší výzvy, se kterými ses setkal?

„Já podnikám takovým způsobem, že nikdy neriskuju úplně všechno. A možná právě proto jsem málokdy v situaci, že bych řešil opravdu výzvu. Já řeším spíš problémy na trase, které jsou třeba v rovině vztahů s lidmi. Ale to není nic brutal fatal. (úsměv)“

Naše podnikání je hodně kompetitivní, ty sám ses odpojil od Accenture, což je jeden z velkých hráčů na trhu. Bylo těžké nezničit a nespálit mosty s lidmi, se kterými si jednal?

„To je dobrá otázka. Myslím si, že je to takové balancování na hraně. A pokud jsi od té hrany příliš daleko v tom bezpečným, komfortním pásmu, tak nikdy nejde žádný byznys udělat. A když se k té hraně přiblížíš, byť tím riskuješ, že se někoho dotkneš nebo někoho vyloženě naštveš, tak to je většinou nějaká příležitost, kde se dá ten byznys realizovat. Tam jsou pak dvě polohy, jak tě ostatní vnímají – buď ti fandí a vidí, že si jdeš za tím svým snem, anebo to vidí vyloženě jako vykrádání těch nejlepších příležitostí a lidí. Ty se samozřejmě vidíš v té první poloze a celá ta léta podnikání jsou pak dlážděná hledáním si cesty k lidem, aby tě taky vnímali v té lepší poloze.“

Máš pocit, že ti to balancování na hraně jde nebo máš za sebou nějaký přešlap, kdy si ji překročil?

„Jo, mám pocit, že mi to jde. (úsměv) Samozřejmě mám za sebou nějaký přešlap, ale to nebudu komentovat. (smích) Je to něco, na co myslíš každej den. Nejvíc je to asi těžké při jednání s lidmi, když za tebou někdo přijde a čeká, že mu dáš půlku firmy za to, že ti někdy pomohl a ty mu musíš, říct, že jsi extrémně vděčnej, ale nemůžeš mu jen tak dát kus něčeho, co se snažíš budovat. No a buď to ten člověk pochopí nebo ne. A takové případy jsou.“

Co považuješ za svůj první úspěch v historii Grantonu?

„První úspěch je první a druhej dohodnutej job, což bylo někdy 18. a 24. května 2012. Z toho, že si pamatuju ta data, je vidět, jak významný to pro mě bylo. A druhý úspěch bylo, když jsem viděl, že je možné tyto jednorázové příležitosti naklonovat, a že mám tak funkční model, že jsem dokázal získat jako klienta i Accenture, ze kterého jsem původně odešel.“

Mám tu pro tebe poslední otázku. Co považuješ za zatím největší úspěch firmy a za svůj samozřejmě?

„Jako největší úspěch považuji to, že mám pocit, že jsem schopnej si dneska říct, že to, jak vidím svět hodnotově dokážu přenášet na další lidi a odráží se to i v kultuře celé firmy. Mě by netěšilo mít organizaci, která je továrna na peníze plná frustrovaných, nespokojených lidí. Mně dělá největší radost, když za mnou někdo přijde s tričkem Granton a řekne, že by si chtěl doobjendat další, protože ho chce hrdě nosit“

0 - 0

Thank You For Your Vote!

Sorry You have Already Voted!

Sdílet

Share on facebook
Share on linkedin

Přečti si další články