Virtuální asistenti

“Hey Siri, wake me up at 7:15 tomorrow”. Je to tady. Bylo to v každém správném sci-fi filmu, ať už to byl Star Trek, Iron Man nebo Interstellar. Virtuální asistent, který funguje jako naše digitální sekretářka a zvládá za nás všechny ty otravné každodenní úkoly. Až donedávna to byla pouze fantazie, ale nově rozběhnutý trh s “machine learning” dal téhle fantazii reálnou podobu. Pojďme ji prozkoumat zblízka.

Roboti, kam se podíváš

Náš svět je plný robotů. Tečka. Koronavirus tomu nasadil korunu a rok 2021 se tak klidně může nazývat dobou robotů. Rok 2020 byl kvůli světové pandemii rokem digitalizace, ale důsledky téhle digitálni revoluce ucítíme ještě dlouho poté, co virus zmizí. Jedním z oborů, který dostal masivní kick-off, byl obor virtuálních asistentů (dalšími pak byly také oblasti telekonference, internetbankingu, nebo třeba her, ale o těch si něco povíme až příště). Virtuálního asistenta má dnes skoro každý (pro uživatele iPhonů je to dokonce defaultní nastavení) a jejich úkolem je šetřit lidem čas/peníze. Ono se to úzce pojí s 4. Průmyslovou revolucí, která už dávno začala. Narazili jsme na horní hranici lidského potenciálu, tedy respektive Japonsko na ni narazilo. V zemi vycházejícího slunce dokáží z lidí vyždímat až 21% efektivity. Bohužel v průběhu dne musí lidé jíst, spát, odpočívat a také pálí svůj čas na zbytečné administrativě, která v konečném důsledku nemá vlastně žádnou přidanou hodnotu. Pokud se chceme dále posouvat, je nezbytné outsourcovat část našich každodenních povinností na stroje, v tomto případě automatizované virtuální asistenty. Jenže není virtuální asistent, jako virtuální asistent. Mrkneme se na to, jak takový “Jarvis” vypadá.

Začněme odspoda. Od podlahy tak, abyste si to mohli reálně představit. Rád začínám od nějaké reálné kotvy ze železa a plastů, než se posuneme dál na abstraktní úroveň. Virtuální asistent není nic jiného než program, který běží na klasickém počítači. No dobře, ten počítač není až tak klasický, ale většinou to bývá superpočítač (fakt hodně velký počítač) a nazývat virtuálního asistenta programem je asi taky eufemismus, ale máte představu. Proč na to potřebujeme výkonný superpočítač? Protože virtuální asistent musí hodně počítat, aby dosáhl kýženého výsledku. Dělá nesmyslné množství malých výpočtů, které když nasčítáte dohromady, dají CPU hodně zabrat. I když jich máte desítky nebo stovky. Proč musí virtuální asistent dělat tolik výpočtů? Moc dobrá otázka. Protože simuluje lidský mozek. No dobře, možná ne lidský, ten je fakt hodně výkonný, spíš simuluje rybí mozek, princip je ale stejný.

Střeva

Vnitřní implementace se může u různých řešení dost lišit, ale nejrozšířenější jsou neuronové sítě s back propagation, které umožňují simulovat proces “učení”, který posouvá celou neuronovou síť dál. Když napíšete obyčejný algoritmus a pustíte ho, bude se chovat pořád stejně, i když ho pustíte 100x za sebou. Tenhle determinismus máme na výpočetní vědě rádi, protože nám umožňuje naše programy ovládat a mít nad nimi 100% kontrolu. Na druhou stranu to také znamená, že algoritmus nikdy nic sám od sebe nerozhodne. Nebo rozhodne, ale bude se rozhodovat vždy stejně, takže v roli virtuálního asistenta nebude moc platný, pokud bude na vše říkat NE. Neuronové sítě, potažmo spíše machine learning, má tu výhodu, že se může s každým dalším rozhodnutím učit, jestli to bylo spíše dobré rozhodnutí nebo spíše špatné rozhodnutí. Nebudu zabíhat do technických detailů, ale není to žádná raketová věda, teoretické základy byly položeny už někdy v druhé polovině minulého století.

Tím, že se program virtuálního asistenta učí, tak dokáže zvládat základní úlohy. Na začátku je opravdu hloupoučký, asi jako tříměsíční dítě, těžko po něm můžete chtít, aby vám v kalendáři vybookoval schůzku s kamarádem na vašem oblíbeném golfovém hřišti. Ale jak ho postupem času učíte, co je kalendář, co je schůzka, kdo je váš kamarád atd., dokáže vám pomoci s některými aspekty lidského života, které byste jinak museli zvládat sami. Dokáže vám sám nařídit budík na ráno, nadiktujete mu zprávu pro manželku a on ji přeloží do textu a odešle. Dokonce vám doma i vyluxuje (za předpokladu, že luxování obstará robotický vysavač, který se dá spouštět na dálku). Tohle se opravdu děje a již dnes zvládají virtuální asistenti odbavovat některé lidské úkoly, které nás nebaví a zdržují nás od tvůrčí činnosti.

Virtuální bankéř

Má to samozřejmě také spoustu úskalí a výsledek není ani zdaleka tak růžový, jak bychom si nyní přáli, ale běží to, lidé to používají, a dokonce nám za to platí. Nevěříte? Zkuste říct “Alexa, play me some music” a několika vývojářům v Indii jste právě zaplatili oběd. Dokonce i u nás v Čechách jsou nejen týmy, ale celé společnosti, které žijí z tvorby a správy virtuálních asistentů. My konkrétně pracujeme na virtuálním asistentovi v České Spořitelně a ačkoliv nesaháme Siri ani po paty, i tak je to skvělá a zajímavá práce, která nám k tomu ještě zaplatí nájem.

Jak se říká, “future is now” a pokud vás toto téma zajímá, googlujte IBM Watsona, Wingbot.AI, Mamma.AI, Alexu, nebo třeba Teslu a její autonomní systémy. Mimochodem Škoda Auto za vás nově umí řídit na dálnici. To je pecka, co? AI je tu s námi a už nikdy nezmizí. Vyhrňte si rukávy, protože my teprve začínáme.

Sdílet

Share on facebook
Share on linkedin

Přečti si další články

Tech Hacks

Virtuální asistenti

“Hey Siri, wake me up at 7:15 tomorrow”. Je to tady. Bylo to v každém

Granton life

Máme novou kancelář!

Prvotní myšlenka První myšlenka na přesun do nového se začala rodit už před pandemií covidu